Naše cesta k PHP

   Psi byli vždy součástí naší rodiny. V roce 2015 jsme se rozhodli pro štěňátko pyrenejského horského psa. Hledali jsme nekonfliktní, přátelské plemeno, které může být celoročně venku hlídat. Ve výběru bylo několik plemen, ale mě se líbil právě PHP. A tak jsme se, trochu jako slepec k houslím, dostali k tomuto úžasnému plemeni. A já se do něho zamilovala.

   Neměli jsme o PHP moc informací, jeli jsme se podívat do 2 chovatelských stanic, kde v tuto dobu byla štěňata, neřešili jsme původ ani exteriér. V první z nich byla poslední fenečka, nevypadala ale vůbec zdravě. V druhé chovatelské stanici - Farma Štěkot - jsme si vybrali právě Mikšu. O Farmě Štěkot se toho dá najít hodně. Dobré i špatné věci. My máme víceméně zkušenost dobrou, Mikša je zdravá, PP nám bylo předáno. Štěně bych si od nich už ale nevzala, z důvodu opakovaných spojení průměrných jedinců a v podstatě žádného chovatelského servisu, kdy nám bylo štěně dáno a nikdo se dál nezajímal, jak se má.

Život s PHP

  Není žádným tajemstvím, že naši psi byli odjakživa zvyklí v kotcích (myšleno po krmení, při návštěvě zvířecích pacientů atd.). Máma chovala několik let velké knírače, včetně období na vysoké škole, kde na koleji psy mít nemohla. Z toho důvodu i Mikša měla svůj zřízený kotec, kde měla být vždy 2 hodiny po jídle v klidu. To se ale nestalo. Jako většina pyrenejců, nebyla schopná v kotci být, naříkala tam a ničila vše co mohla. Od té doby naše kotce slouží už jen jako úschovna všech možných věcí a já vím, že bych svého psa do kotce už nikdy nedala.

   PHP rozhodně není pro každého, to jsem zjistila brzy. Jedinci tohoto plemena jsou z důvodu jejich původního použití velmi nezávislí. To znamená, že nepřijdou vždy na první, druhé, ale možná ani třetí zavolání a nebudou slepě následovat všechny povely, i když je budou chápat. Většinu z nich není možné na procházce pustit z vodítka, maximálně na velmi přehledném místě, kde vidíte dříve než on cizí lidi, psy a zvěř. Mnoho z nich též utíká z pozemku, nemají problém chatrnější plot zničit nebo i přelézt zeď. I my jsme byli nuceni předělat plot okolo celé zahrady, když v 8 měsících začala Mikša ten starý ničit a utíkat. V neposlední řadě hodně štěkají, a to především po setmění, na noční klid nedbají a sousedi z toho nadšení nejsou. 
   Přes tohle všechno to jsou milující přátelští tvorové vhodní k rodině a ostatním zvířatům. Pokud by toto plemeno bylo poslušnější, dle mého názoru by byli skvělí canisterapeustičtí psi - mají zvláštní jiskru, specifický "úsměv" a většinu lidí uchvátí na první pohled, důvěřují jim. Jsou opatrní u dětí i starších lidí, ne nadarmo se jim říká "něžný obr".

Jak jsme začaly s výstavami

  Na jaře 2016 se mi podařilo mamku přemluvit na "jednu" výstavu. Chtěla jsem to zkusit. Trvalo to, ale podařilo se a tak jsme se vydaly na klubovou výstavu KCHMPP. Všechno skvělé až na to, že jsme dostaly VD 2 - před výstavou jsem toho spoustu načetla, zjistila jsem, že bych PHP neměla koupat, a tak jsem udělala...bohužel se to panu rozhodčímu nelíbilo a napsal nám vše výborné, ale "srst ne v zcela ideální kondici" (upozorňuji, že Mikša měla srst jako normální roční fena, pouze nebyla tak vybělená a nadýchaná jako ostatní PHP v kruhu). Po tomto incidentu jsem si jako skoro každý majitel PHP prošla několika měsíci koupání před každou výstavami. To skončilo až před výstavami klubu KPP, který každý půl rok zve specialisty na pyrenejská plemena, kteří rozhodně nepotřebují vidět načesané "bonbónky" (tak jsme začaly říkat načesaným vyběleným PHP). 

   Bylo období, kdy mě výstavy opravdu bavily. Časem jsem ale zjistila, že jediné výstavy, které mají v podstatě cenu, jsou ty, kde posuzují specialisté na plemeno. Krajské, oblastní, národní i mezinárodní - tam všude posuzují pouze tzv. allround rozhodčí, tedy rozhodčí, kteří posuzují několik desítek plemen a VĚTŠINA rozsévá výborné i tituly od CAC až po CACIB všude kolem...Je to jednoduše byznys a tak to asi zůstane. Během těch 3 let Mikša vyběhala tituly Český junior šampion, Český šampion a Mezinárodní šampion. Přesto jsou pro mě důležitější výsledky z výstav klubových. Výstavy jsou často krásné, pokud psa baví (není Mikši případ) lze si je užít, ale někdy vyhraje pes, který neviděl PHP ani z vlaku...

Krmení

   V létě 2016 Mikša přestávala mít zájem o potravu. Krmili jsme granulemi Royal Canine Junior, na kterém po tu dobu vyrůstala a neměla zatím žádný zdravotní problém. Po několika dnech jsme zkoušeli dávat do krmení různé dobroty (granule namáčet, přidávat konzervu atd.), koupili jsme i jiné značky granulí. To vše přijímala vždy několik krmení, ale nakonec vždy danou věc přestala chtít. Tak jsme začali maso vařit, časem jsem si načetla o BARFu a začali jsme dávat maso syrové. Bavili jsme se již se spousty majiteli PHP, a mnoho z nich krmí masem právě z důvodu nepřijímání granulí.

  Po těch několika (i když krátkých) letech krmení syrovým masem bych se ke granulím už vracet nechtěla. Přinejmenším ne natrvalo. Netvrdím, že všechny značky granulí jsou nekvalitní a špatné, ale obrovská část je. Maso a granule přirovnávám k jídlu doma a ve fast foodech. Doma si uvaříme pestrou stravu, víme, co do jídla dáváme. Fast food je rychlý, ale ty levnější a méně kvalitní nám můžou dosti zkrátit život. Já naše psy fast foodem krmit nechci.
   Psy krmíme masem z masen a z dovozů pro psy (Žufrik, dříve Do psí misky). Jediné maso, které nedáváme je kančí z důvodu výskytu svalovce a pseudovztekliny (aujeszkyho choroba), vyskytující se pouze u divokých prasat, a kravská vemena kvůli zánětům. Přidáváme přílohy v podobě vloček, rýže, otrub, kuskusu, zeleniny a ovoce, takže nekrmíme vyloženě BARFem. Dle naší teorie tito pastevci nikdy nemohli dostávat prvotřídní maso, naopak spíš šrot/otruby, zbytky lidského jídla, uhynulá hospodářská zvířata, občas si možná ulovili myš. Myslím si, že se na toto dá dívat z 2 směrů - 1) PHP je jako každý pes vyvinut z vlka a má stejné trávení, tedy měl by dostávat pouze maso s občasnou zeleninou či ovocem, bez obilných příloh nebo 2) PHP je minimálně od 13. století pasteveckým psem, kdy se živil zbytky a nadbytek bílkovin mu nemusí svědčit, protože za tak dlouho dobu se trávení již lehce mohlo změnit.
   Po roce jsem na tuto domácí stravu převedla i šestiletou dobrmanku (bez problémů, zlepšila se je jí srst, přestala mít olysalé uši, přibrala na zdravou váhu), sedmiletou jorkšírku (bez problému, zhubla na zdravou váhu) a jedenáctiletou jorkšírku (některá masa hůře trávila - průjem, zvracení - proto jsme přešly na maso vařené). Mladou Coru jsem převedla na maso po několika týdnech u nás. 
   Velkým psům a Jesině přídáváme doplněk na klouby Aptus Aptoflex, všem dáváme řasu Kelpu a střídáme doplňky k BARFu (např. Dromy Barf Balancer).


Chov
   Zda vůbec chovat jsem rozmýšlela velmi dlouho. Důležité pro mě bylo, aby spojení něco přineslo plemeni a abych na štěňata měla co nejvíce času.