Naše cesta k PHP
Psi byli vždy součástí naší rodiny. V roce 2015 jsme se rozhodli pro štěňátko pyrenejského horského psa. Hledali jsme nekonfliktní, přátelské plemeno, které může být celoročně venku a hlídat. Ve výběru bylo několik plemen, ale mě se líbil právě PHP. A tak jsme se, trochu jako slepec k houslím, dostali k tomuto úžasnému plemeni. A já se do něho zamilovala.
Neměli jsme o PHP moc informací, jeli jsme se podívat do 2 chovatelských stanic, kde v tuto dobu byla štěňata, neřešili jsme původ ani exteriér. V první z nich byla poslední fenečka, nevypadala ale vůbec zdravě. V druhé chovatelské stanici - Farma Štěkot - jsme si vybrali právě Mikšu. O Farmě Štěkot se toho dá najít hodně. Dobré i špatné věci. My máme víceméně zkušenost dobrou, Mikša je zdravá, PP nám bylo předáno. Štěně bych si od nich už ale nevzala, z důvodu opakovaných spojení průměrných jedinců a v podstatě žádného chovatelského servisu, kdy nám bylo štěně dáno a nikdo se dál nezajímal, jak se má.
PHP rozhodně není pro každého, to jsem zjistila brzy. Jedinci tohoto plemena jsou z důvodu jejich původního použití velmi nezávislí. To znamená, že nepřijdou vždy na první, druhé, ale možná ani třetí zavolání a nebudou slepě následovat všechny povely, i když je budou chápat. Většinu z nich není možné na procházce pustit z vodítka, maximálně na velmi přehledném místě, kde vidíte dříve než on cizí lidi, psy a zvěř. Mnoho z nich též utíká z pozemku, nemají problém chatrnější plot zničit nebo i přelézt zeď. I my jsme byli nuceni předělat plot okolo celé zahrady, když v 8 měsících začala Mikša ten starý ničit a utíkat. V neposlední řadě hodně štěkají, a to především po setmění, na noční klid nedbají a sousedi z toho nadšení nejsou.
Přes tohle všechno to jsou milující přátelští tvorové vhodní k rodině a ostatním zvířatům. Pokud by toto plemeno bylo poslušnější, dle mého názoru by byli skvělí canisterapeustičtí psi - mají zvláštní jiskru, specifický "úsměv" a většinu lidí uchvátí na první pohled, důvěřují jim. Jsou opatrní u dětí i starších lidí, ne nadarmo se jim říká "něžný obr".
Bylo období, kdy mě výstavy opravdu bavily. Časem jsem ale zjistila, že jediné výstavy, které mají v podstatě cenu, jsou ty, kde posuzují specialisté na plemeno. Krajské, oblastní, národní i mezinárodní - tam všude posuzují pouze tzv. allround rozhodčí, tedy rozhodčí, kteří posuzují několik desítek plemen a VĚTŠINA rozsévá výborné i tituly od CAC až po CACIB všude kolem...Je to jednoduše byznys a tak to asi zůstane. Během těch 3 let Mikša vyběhala tituly Český junior šampion, Český šampion a Mezinárodní šampion. Přesto jsou pro mě důležitější výsledky z výstav klubových. Výstavy jsou často krásné, pokud psa baví (není Mikši případ) lze si je užít, ale někdy vyhraje pes, který neviděl PHP ani z vlaku...
Na vyjmenování všeho bychom tu byli dlouho.