zastávka Brno aneb 5 dní s pyrenejcem na bytě

Prvních několik hodin na cvičeních fyziologie si žádá i přítomnost psa či jiného savce, na kterých si jako studenti zkoušíme různé neinvazivní aktivity. První týden si tedy výlet do Brna mohla užít Cora, která se mnou byla několikrát už v prvním ročníku a věděla jsem, že auskultace srdce a zapojování svodů do kožních řas pro ní nebude velký problém. Druhý týden jsem ovšem chtěla vzít někoho jiného a tak padl nápad vzít Mučánka.
Mučana sice dosud nenadchlo cestování vlaky, na šaliny si ale rychle zvykl a po kampusu VetUni si každý den vyšlapoval jako pan "Mně to tu vše patří". Čtvrteční cviko z fyziologie zvládl nad očekávání, nebyl tam sice sám na všech cca 18 studentů, přesto byl samozřejmě nejzajímavějším "objektem" a to nejen pro spolužáky. Postupně zvládl auskultaci srdce, měření tlaku, CRT a samozřejmě všem rozdat lásku a dávku chlupů :).
Další týden navštíví školu zase Cora, Mučánek ale rozhodně nebyl naposledy. Pobyt s pyrenejcem ve velkém městě v bytě sice není žádná velká radost - chybí mu možnost štěkání, dvounožec se lehce stresuje nad množstvím našlapaných schodů (byt v druhém poschodí bez výtahu + učebny ještě ve vyšších patrech) a před případným teplem není moc úniku - na druhou stranu s ním člověk pozná spoustu zákoutí, nádherné psí parky a rozdá spoustě lidem úsměv na rtech. Dlouhodobé bydlení by zde jistě neocenil, nárazovými výlety mu však život zpestřím.